 |
Při zatmění slunce amatérská astronomka objeví kometu. Vědci posléze zjistí, že je to kometa mezihvězdná – potažmo velká, rychlá a pocházející odněkud mimo naši sluneční soustavu. Navíc se srazí s naším starým dobrým Měsícem, který se změní ve velkou hromadu kamení. Tahle situace se pochopitelně nelíbí obyvatelům měsíční základny ani politikům, kteří do ní vložili obrovské státní investice. Vědci se navíc nemohou dohodnout, co se stane dál. Na rozdíl od vědců si to dokáže představit každý, kdo někdy hrál kulečník – kamení se rozprskne na všechny strany a jedna z těch stran je bohužel reprezentována Zemí.
Autor zvolil formu chronologických záznamů z pohledů mnoha různých osob. Mnohé z nich se objeví jen jednou nebo dvakrát, aby se staly aktéry některých stěžejních událostí, které ovlivní další děj, jiným se pak autor věnuje pravidelně.
Za hlavního hrdinu se patrně dá označit viceprezident USA, který je shodou okolností právě na Měsíci a slavnostně otevírá základnu. Většinou z jeho pohledu pak můžeme sledovat evakuaci základny, která se změní v napínavý závod s časem a následně i boj o přežití v malé kosmické lodi prolétávající oblakem meteorů – pozůstatků Měsíce, což lze přirovnat k jízdě slepého minovým polem. Dramatická cesta poničeným „lunabusem“ připomínala chvílemi slavný film Apollo 13: „Spojením dvou hadiček a plastikového sáčku získáme …“
Druhá dějová linie popisuje osudy vybraných lidí na Zemi. Jejich očima, skrze úryvky novinových zpráv a útržky rozhlasového vysílání sleduje čtenář vývoj situace od počáteční bezstarostnosti, přes paniku až po samotnou katastrofu. Zvláště „rozhovory“ v rozhlase jsou vítaným zpestřením a opravdu realistickou kulisou. Volné citace: „Bůh na nás poslal kometu, abychom nelezli do vesmíru.“ „Všechno je to podfuk.“ „Ve skutečnosti nebezpečí nehrozí, dělají to jen kvůli slávě, když ho teď odvrátí.“
Autor nezapomněl ani na dění na nejvyšší úrovni – v Bílém domě. Prezidentovo váhání nad alternativami rozhodujícími o životě milionů v situaci, kdy sami vědci neví, co se vlastně bude dít, je popsáno velmi věrohodně.
Dění na Zemi a popisy blížící se apokalypsy silně připomínají film Drtivý dopad – přeskakování mezi postavami, panika, blížící se zkáza a nakonec i na ty tsunami dojde také.
Důležité postavy jsou v románu popsány velmi dobře a jejich psychologie je kvalitně propracována. Všichni jsou však až příliš kladní. Žádná z představených postav není vyslovený zbabělec, egoista nebo panikář, všechny hlavní postavy byly vytvořeny jako hrdinové. Mezi vedlejšími postavami se sice najdou i záporní jedinci, ale to jsou jen čestné výjimky, které autor beztak jen potřeboval pro zkomplikování hlavní dějové linie.
Odtud také podnadpis „Vždycky horší varianta“ – po vyřešení každého problému se objevují dva další a žádné řešení není dost dobré, aby se nepokazilo. Spád děje je výborně vygradován a stále se objevující problémy udržují tempo i čtenářovu pozornost po celou dobu čtení 600 stránkové klády. I přes svou délku a ne úplně originální děj je kniha velmi čtivá.
Přese všechnu chválu se však několik chybiček na kráse najde. Již jsem se zmínil o nedostatku záporných charakterů, který čtenáře přesvědčuje, že na ulicích potkáváme jen samé hrdiny. K tomu přispívá i hlavní hrdina, viceprezident, který drží slovo i za cenu svého života, vždy jedná na rovinu a vůbec má vlastnosti spíše náležející andělům než politikům.
Tento autorův optimismus je evidentní i z vět typu: „Národy světa se jednotně postavily společnému neštěstí … " nebo "… nikdo nejevil chuť pozvednout zbraň proti svému sousedovi.“
Popisy z pohledu mnoha postav umožňují autorovi sledovat děj na různých místech, ale množství vedlejších dějových linek a jmen je na hranici zapamatovatelnosti.
Redakci pochopitelně sem tam unikla chybka (např. časový údaj s. 275), ale nebylo jich tolik, aby to rušilo. Jednu nalezenou perličku si dovolím odcitovat, protože je opravdu velmi zábavná: „… zvědavě sledoval, jak ze sáčku vytáhla několik liber baleného lančmítu, podržela mu ho nad hlavou a nasadila mu ho.“ (s. 374) Tato situace se odehrávala při výrobě provizorního skafandru a opravdu jsem hodnou chvíli uvažoval o výhodách přilby z lančmítu. Na hlavě měl pochopitelně sáček.
K této větě se vztahuje ještě jedna poznámka: O několik stran dříve zoufale uvažují, jak na palubu nacpat o několik lidí víc a nepřetížit lodě. Možná by stačilo vyhodit libry lančmítu, francouzáky, šroubováky, ocelové tyče (!) a jiné „nezbytné“ vybavení, které je později jmenováno.
Obálka se k tématu knihy výborně hodí, ale jméno autora vytištěné přes vybuchující Měsíc kazí dojem.
Souhrnem se jedná o dobře čitelný katastrofický román. Námět zničení Měsíce je poměrně originální, ale větší část knihy je dost vousatý příběh o bombardování země kamením. Jen tak z hlavy si vzpomínám na 5 filmů a 2 knihy se stejným tématem. Hlavní postavy jsou dobře propracovány a působí reálným dojmem, ale všechny jsou vylíčeny přehnaně kladně. Reálnost z fyzikálního hlediska si nedovolím komentovat.
Nadprůměrný katastrofický román si zaslouží sedm z deseti bodů.
Pád Měsíce, McDevitt Jack, katastrofická sci-fi (Návrat, orig. Moonfall, obálka John Ennis, překlad Petr Kotrle, 590 stran, brož., 249 Kč, ISBN 80–7174–430–1)