 |
Prastaré, tajemné stvoření zpod země, prodírá se na povrch skrze hornatou bránu.
Kamenitá půda, ani jiné nerosty nepřekáží v cestě. Nic mu nebrání v průchodu.
Ne, že by nechtělo, avšak veškerý živý organismus prchá a co nejdále se vzdaluje,
ne od něj, nýbrž od mocného předmětu, jenž bytost v rukou třímaje.
Bytost, Bestie, oplývá neskutečnou mocí a silou, ale tak to musí být, aby magický, namodralý předmět, ve tvaru krychle mohla v rukou nýst.
Dva dlouhé páry mohutných nohou, jak kmeny stromů silné jsou, nesou totiž veškerou tíhu titáního torza, proto slabé být nemůžou.
Ruce, stejného počtu a ne o moc slabší má, aby neupustily, co nesmí upadnout. Síla v nich je tudíž ohromná.
Hlava, tvarem podobná lidské, ukrývá znalosti a místa tajemná. Jediná zná skutečnou moc kostky, jež je vskutku nesmírná.
Tvor není pokryt kůži, ale materiálem pro svou pevnost, ohebnost a výdrž, převyšující jakýkoliv známý nerost.
Má to svůj velmi dobrý důvod. Mytické zlo ze světa bestie, pečlivě nashromážděné po mnoho věků a do krychle ukryté, dokázalo by jej zahubit či pozměnit.
Proto pro ochranu před vyzařující negativní energií, svou původní kůži, musel za odolnější přeměnit.
Takový je jeho úděl. Jeho budoucnost.
Není jediný. Nesnadnou pouť podstupují bytosti už od začátku věků.
Putují po odlehlých, zastrčených místech, do nejrůznějších světů
s neobyčejnou rozkládací kostkou, pokrytou magickým textem a symboly vyrytými,
chránící zlo proti uniknutí. Oni si však nepamatují už, kdy a kde, krychli vyrobili.
Prastarý tvor bloudí skrytě zemí a hledá vhodný prostor pro ukrytí. Nespěchá, nemusí, pečlivě vybírá místo. Zastrčené, osamocené, pod vodou, pod zemí, ve skále, hlavně daleko od lidí.
Žádný organismus, zvíře ani člověk nesmí ukryté zlo najít,
mohlo by je pozměnit, mysl i tělo pokřivit, uspat, či zabít.
Kráčí zpustošenou zemí, jež nebyla dříve taková. Kontakt půdy s bytostí,
ozářenou zhoubnou energií, způsobuje úhyn všech rostlin v okolí.
Náhle ideální prostor byl již nalezen a předmět v něm uschován.
Daleko, ve středu kontinentů, pod skálou v zemi, hluboko zakopán.
Pracný úkol, již je dokonán a ten, kdo měl ho na starosti, s prací je spokojen.
Odchází, čeká ho cesta daleká. Znovu, však až za několik dekád, stejný úkol přijde, jen
bude na jiném stvoření, aby splnilo ho znovu. Stále a pořád dokola, jak opakující se sen.
Po mnoho let, co se strašlivé tajemství v zemině posouvalo a přemisťovalo vlivem přírodních změn,
našel ho člověk, malý chlapec nesoucí starogermánské jméno Athaulf, sám a vystrašen.
Dříve milý, příjemný, teď bohužel temnou sílu vypustil a byl přeměněn.
Nikdo nezjistí jeho tajemství, že jen hrozivý vliv kostky je v něm uvězněn
a tak k životu, probouzejícím v ostatních strach a nenávist je odsouzen.
Taková je jeho budoucnost.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.