 |
Několik rodin trávilo dovolenou společně u velkého jezera. Děti si užívaly slunce a vody a na břehu stavěly velké hrady z písku. Když byl hrad hotový, vyšlapávaly k němu cestičky ze všech stran a dotvářely stopami různé obrazce. Do druhého dne již nebyly zřetelné, ztrácely se ve změti dalších stop. Jen jedna cesta z vody do pískového hradu byla ráno jak čerstvě vyšlapaná, vypadala však úplně jinak, než všechny ostatní. „Kluci, kdo šlapal tuhle cestu z vody? Já ne. Já ne. Já taky ne. No to přece není možný!“ Děti se začaly dohadovat a jeden o druhém si myslel, že lže. Až někoho napadlo poměřit stopy s nohama každého z nich. K velkému překvapení byly všechny dětské nohy menší. Napětí vzrůstalo. Jak to, že stopy končí v pískovém hradu a nevedou nikam dál? „A podívejte se, vždyť je to jen levá noha!“ Domluvily se, že to zůstane tajemstvím party a že budou pátrat samy. Druhý den se však záhadné stopy neobjevily a další také ne. Uplynuly poslední dva týdny prázdnin a rodiny se vracely domů. Děti nastoupily do školy a pro nové povinnosti na letní dobrodružství zapomněly. Tak ubíhal den po dni, měsíc po měsíci a přišla zima. Na sněhu se opět začaly objevovat stopy jedné nohy…
Na kraji města žil léta osaměle válečný invalida. Býval velkým hrdinou, ale pak přišel o nohu, stáhl se do ústraní a upadl v zapomnění. Jedinou náplní jeho života se stalo oplakávání ztracené nohy. Nevycházel ven, takže stopy nebyly po něm. Navíc stopy byly od nohy levé a jemu zbyla pravá. Neustále myslel pouze na ztracenou nohu. Nežil žádný život, vlastně ani nebyl, zbyla tu jen troska těla a jeho duše se pozvolna stávala chybějící nohou a dávala jí život. Až vznikl astrální přízrak schopný samostatné existence. Noha se tu a tam zjevovala a ohrožovala lidem zdravý rozum. Starý voják dávno zemřel, ale jeho ztracená noha dělá rozruch dodnes. Noháč. Bizardní přízrak vykrmený silou myšlenky. Co ho teď přiměje, aby přestal strašit?
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.