 |
V jednom království žil princ jménem Antonius Jean George III., kterému se obyčejně říkalo Tonda. Když se Tonda narodil, zjistilo se, že je alergický na perník. Jenže pokud někde nějaký perník viděl, dostal na něj strašnou chuť a chtěl ho ochutnat. Z tohoto důvodu nechal jeho otec (král) zbourat veškeré perníkové chaloupky v království. Tím naštval všechny ježibaby, které díky tomuto kroku přišli o střechu nad hlavou.
Když bylo princi Tondovi sedmnáct let, uvědomil si, že bez perníku nemůže být šťastný a proto si začal hledat zálibu, která mu udělá život šťastný i bez perníku. Brzy ji našel – začal holdovat alkoholu.
Král se na to již nemohl dívat, zvlášť když mu jednou opilý Tonda načůral do akvária se vzácnými rybičkami a vyzvracel se na drahý koberec. Rozhodl se tedy, že tomu, kdo prince vyléčí z alkoholismu, daruje štědrou odměnu, konkrétně dva rohlíky s máslem a obrovské balení žrádla pro krysy. Vzhledem k tomu, že po celém království byly krysy přemnožené a lidé je spíše hubili, nežli krmili, není divu, že se na královu výzvu dlouho nikdo nehlásil.
Až jednoho dne se na zámku zjevila jakási stařena, jenž tvrdila, že Tondu vyléčí. Ta stařena byla ježibaba, která se králi chtěla pomstít za to, že jí připravil o střechu nad hlavou. Pod záminkou, že dostane perník, vylákala nebohého prince z království. Pak ho držela v perníkové chaloupce jako rukojmí a požadovala po králi, aby si ježibaby mohly v jeho království znovu postavit perníkové chaloupky. Moudrý panovník to odmítl a tak se ježibaba rozhodla, že Tondu otráví perníkem. Ten ho snědl a s radostí zjistil, že ho za ta léta již alergie přešla. V návalu radosti před zraky ježibaby celou její chaloupku v mžiku spořádal za půl hodiny. Ta zděšením omdlela a Tonda proto utekl.
Šel dlouho, když v tom narazil na město, které bylo celé z perníku. Pohrozil místním obyvatelům, že je synem krále, který klidně může nechat celé město srovnat se zemí, ti se lekli, rázem město opustili a Tonda tam žil šťastně až do smrti. Kdykoliv dostal hlad, snědl jednu chalupu, ale jelikož se jednalo o město obrovské, stačilo mu zde jídlo do konce života. I když pravda, umírajíc na smrtelné posteli, měl kolem sebe již pouze smrtelnou postel a noční stolek (z perníku, samozřejmě!).
A určitě se ptáte, zda se toho perníku za celý život nepřejedl? Ne, nepřejedl.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý pondelok jedna až dve.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž trvá priebežne, kým prichádzajú príspevky.
- Čiastkové uzávierky sú dvakrát do roka (jarné a jesenné kolo súťaže) a sú oznámené s dostatočným predstihom. Poviedky, ktoré prídu po uzávierke, sú po dohode s autorom presunuté do ďalšieho kola.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov a najmä záverečné verejné hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
- Najnovšie aktuality o súťaži Ohnivé pero sa dozviete aj na facebookovskej stránke súťaže.