Skotský spisovatel George MacDonald tvořil v druhé polovině 19. století a psal především pohádky. Je ale rovněž autorem dvou fantastických próz, Fantastes a Lilith, z nichž tu druhou lze označit za předchůdce žánru fantasy. Lilith má atmosférou blíž k C. S. Lewisovi a Letopisům Narnie než k J. R. R. Tolkienovi a Středozemi, styčné body lze nalézt i s proslulým příběhem Alenky v říši divů a za zrcadlem od MacDonaldova vrstevníka, Lewise Carrolla (oč je Carrollova Alenka hravější a poetičtější, o to je MacDonald syrovější a filozofičtější)…
Lilith je opravdu především filozofické dílo, které pouze přebírá vnější atributy fantastických próz, pohádkový svět Uranie, kterým hlavní hrdina a vypravěč, pan Vane, putuje, je pouze podobenstvím stavu hrdinovy mysli a veškeré činy, jež vykonává, jsou víceméně jeho vnitřní očistou. Ke smíření, či spíše povznesení do vyššího stadia existence dochází až úplně v závěru, když Vane v Uranii dokáže nastolit stav vnitřní rovnováhy a souladu (tyranka Lilith je poražena, vyschlé prameny znovu zavlažují zemi, noční můry – příšery z Kotliny děsu mizí na dně jezera).
Hlavní devízou MacDonaldova stylu je schopnost pracovat s velmi sugestivními obrazy, scény jako tanec přízraků v síni ukryté v hloubi lesa nebo průchod márnicí v hrobníkově domku s nekonečnou řadou spících postav na lůžkách se trvale zapisují do paměti. Na druhou stranu filozofické pasáže zosobněné především dialogy pana Vana se svým „průvodcem“ Uranií, Havranem, jsou příliš didaktické a strojené, takže spíše než novoromantickou pohádku nebo rytířský román, jimž se Lilith podobá nejvíce, připomínají racionalismus J. J. Rousseaua.
Samotný závěr, který vrcholí probuzením ze snu a Novalisovým citátem „Náš život není žádný sen, ale snad by snem být měl a bude.“, pak už je jen standardní utopickou vizí ráje nijak se nelišící od mnoha dalších děl 19. století.
Lilith je nesmírně náročná kniha, která by mohla zaujmout ty přemýšlivější čtenáře fantasy, jejichž hlavním cílem není pouze přehltat co největší množství stran. Je pozoruhodným exkurzem do prehistorie žánru a lze jí přičíst obdobné zásluhy za vznik fantasy jako knihám E. A. Poea za vznik detektivky a hororu. K náročnosti přispívá i archaický jazyk a skvělý překlad Milana Žáčka, kterému se podařilo zachovat atmosféru a styl vyprávění charakteristické pro konec 19. století. Také redakční práce byla velice pečlivá a počet chyb je na hranici rozlišitelnosti. Celkově lze říci, že nakladatelství Aurora si na knize opravdu dalo záležet.
Román Lilith se vymyká všem hodnotícím kritériím, jakékoli srovnání s knihami takřka o sto let mladšími by bylo naprosto zcestné.
Lilith, MacDonald George, román, pre-fantasy (Aurora, orig. Lilith, přebal: Dita Königová, Miroslav Procházka, překlad: Milan Žáček, 264 stran, váz., 199 Kč, ISBN: 80–7299–009–8)