I.
Začalo to docela nevinně, jak už se tak člověku přicházívá. Jednoho krásného dne si vyjel můj prapraprapraprapraprapra… předek na hon. Neskolil však dvanácteráka, nechytil kance za uši ani si nepřinesl trofej medvědích pracek. Do svého hradu to vzal tryskem přes přilehlé vesnice se záhadným svitkem pergamenu, který našel na lesní mýtině. Protože však tehdy v Zemi včel číst uměl málokdo, neuměl svitek rozluštit, navíc to bylo latinsky. Přizval si na to luštění učeného mnicha. Když ten mu přeložil vzkaz do společné řeči, můj předek padl tváří k zemi.
Proklel čaroděje, který to na něj nastražil a neblahý pergamen spálil.
Od toho dne se hradnímu správci nedařilo. Kraj po léta úrodný přepadla sucha a neúroda. Milý správce si zoufal a dal se na pití. Není se co divit, že mu utekla žena s potulným pěvcem.
Když se vládnoucí kníže vrátil z tažení, našel pole ladem, vesnice pomřené a hrad zbídačený. Rozzuřil se a dal neschopného správce stít. Bylť to jinak kníže milosrdný, neboť ušetřil všech pět správcových dětí.
II.
Ve Věku kamenných katedrál, si můj praprapraprapraprapra… předek vysloužil erb od císaře, leč krátce na to propadl vábení neřestné kuběny a jmění prohýřivše, dal se na scestí. Novopečený erbovník zemřel jako největší lotr rukama samotného císaře, kterýžto na obhlídce jsa, urozeného lapku vlastníma rukama ze světa vezdejšího zprovodil. Bylť to jinak císař milosrdný, nemstil se více a dítky, jež onen nešťastník s kuběnou zplodil, trestu ušetřil…
III.
V Časech mečů a křížů, střetl se můj prapraprapraprapra… předek s mouřenínem. Snad by se stal jedním z vládců, jež se v dobyté zemi usadili, však jednou v myrtou provonělém nevěstinci rytíř zapomněl na ctnostnou ženu, jež ho s narozeným synkem u prsu doma očekávala a s vášní jemu vlastní se oddal náruči mouřenínské tanečnice. Dala mu všechno, co měla; včetně syfilidy.
IV.
V Době, kdy byly postaveny nejkrásnější stavby a církev krutě sužovala lid, můj praprapraprapra… předek… získal mnoho a mnohem více ztratil, včetně své hlavy.
V.
Ve Století světla můj prapraprapra… předek skončil nedobře.
VI.
Za Vlády milovníků pera můj praprapra… předek skončil vyloženě špatně.
VII.
V Říši vlků, můj prapra… předek skončil ještě hůře.
VIII.
V Éře rudých mluvků můj pra… předek skončil asi vůbec nejhůře.
IX.
V *Sivé době slibů a očekávání*… Ale do toho vám nic není.
Vraťme se k lístku, který předčasně ukončil hon mého prapraprapraprapraprapra… předka. Ačkoliv původní pergamen nenávratně shořel, zachoval se jeho opis. Ať už pisatelem byl kdokoliv, v samotných slovech se skrývalo vysvobození, číhala tam však i kletba. Prvé pro pisatele, druhé pro čtenáře, buď jím kdokoliv. Sám nahodilý čtenář včetně všech svých možných potomků měl dáno do vínku, nedojít nikdy životní pohody a kletbu všude s sebou vláčet jako břímě.
V čem ta kletba spočívala?
Na lístku, který předčasně ukončil hon mého prapraprapraprapraprapra… předka, bylo ve své podstatě totéž, co jsi právě dočetl.
Přeji ti hezký den, ať už jsi kdokoliv.
- Toto je príspevok do súťaže mikropoviedok Ohnivé pero.
- Je publikovaný v pôvodnom stave, neprešiel redakčnou ani jazykovou úpravou.
- Súťažné poviedky sú publikované pravidelne, každý týždeň jedna.
- Uzávierka súťaže nie je, súťaž potrvá, kým budú prichádzať príspevky.
- Existujú čiastkové uzávierky, ktoré budú oznámené s dostatočným predstihom. Ku dňu čiastkovej uzávierky sa uskutoční vyhodnotenie poviedok, ktoré boli publikované medzi dvoma čiastkovými uzávierkami.
- Na hodnotenie poviedky má vplyv jej čítanosť, počet a obsah komentárov, názor redakcie a hlasovanie, ktoré sa uskutoční po čiastkovej uzávierke.
- Vyhodnotenie a odmenenie víťazov sa uskutoční priebežne, po ukončení hlasovania, dátum najbližšieho termínu redakcia oznámi s dostatočným predstihom.
- Viac v pravidlách súťaže.
