 |
Už první kniha Roberta Holdstocka, která v nakladatelství Polaris vyšla, Les mytág, vzbudila mezi čtenáři obrovský zájem. Holdstock byl českým a slovenským fanům do té doby znám jen prostřednictvím povídky Les kostí, kterou otiskla Ikarie, a novely Les mytág (vyšla v české edici časopisu The Magazine of Fantasy & Science Fiction), již později autor použil jako první část stejnojmenného románu. Důvod, proč se u nás po vydání Lesa mytág Holdstock stal takřka kultovním spisovatelem, byl podle mého názoru především ten, že dokázal skloubit barokně košatý a úžasně podmanivý vypravěčský styl se silným příběhem okořeněným trochou v té době velice populární psychoanalýzy, zde spojené zejména s teorií o lidském podvědomí švýcarského vědce C. G. Junga (právě odtud pocházejí zhmotnělé lidské archetypy, které se potulují po Ryhopském lese, mytága). Byla to značně netypická fantasy a osobně mi toto žánrové zařazení připadá více než zavádějící.
Přímo ze série o Ryhopském lese zatím vyšly čtyři romány, ale všechna další Polarisem vydaná díla se mytág aspoň okrajově dotýkají. Nejvíce snad novela Merlinův les, jež teorii paralelních lesů, do nichž se dá procházet pomocí tzv. „hloubení“, rozšířila o symbol stezky, po které mimo prostor a čas putují bytosti obdařené magickou mocí. (Země je křížem krážem protkána liniemi, stezkami, kanály a hloubeními. I lidé, kteří mezi těmito liniemi žijí, jsou protkáni…). Jednou z těchto nadpřirozených bytostí je i muž v určité době známý pod jménem Merlin. To, co bylo v Merlinově lese načrtnuto, je v Keltice na mnoha místech dovysvětleno.
Keltika je první Holdstockův román z celé série, který se neodehrává ve 20. století, ale podstatně dříve, v době, kdy dochází k postupnému skomírání antického světa a ničení prastarých svatyní, k prvním barbarským vpádům do starověkého Řecka. Tím se klasické fantasy blíží podstatně více než kterékoli předchozí Holdstockovo „mytágovské“ dílo. To, že román do této série jasně patří, dokládá hned první kapitola, v níž se Merlin setkává s deseti obrovskými sochami, archetypálními barbarskými božskými symboly, známými z románu Lavondyss, Skogenem, Sinisalem a dalšími. Ještě více je Keltika propojena s Merlinovým lesem, ať už převyprávěním kapitoly Vivien, tedy příběhu o Merlinově setkání s budoucím osudem, mladou čarodějkou Niiv, nebo motivem putováni po stezce, díky němuž se Merlin vynořuje v různých dobách a v různých světech, aby se účastnil vzniku nejznámějších legend (třeba jako čaroděj Antiochos té o Iásónovi a zlatém rounu).
Keltika vychází právě z příběhu o Argonautech, o Iásónovi a jeho ženě Médei, která podle pověsti Iásónovu nevěru pomstila tak, že mu před očima zavraždila oba jejich syny. Iásón pak všemi opuštěn bloudil řeckou zemí, dokud nezahynul pod troskami své lodi Argó.
Jenže Holdstock si vše upravil podle toho, jak potřeboval. Médea své syny nezavraždila, jen je přenesla v čase o sedm set let dopředu. Iásón nezahynul, jen byl s duchem své lodi uvězněn v ledové krustě kdesi daleko na severu. A tak se v Keltice společně s Merlinem, jenž ho ze spánku probudil, a novými Argonauty posbíranými z celého světa (je mezi nimi i předchůdce krále Artuše, Urtha) vydává na dlouhou pouť na jih, do Makedonie a do Řecka, své syny najít. Cestou se stává součástí obrovské barbarské armády, která má za cíl jeho pradávnou vlast vyplenit…
Román má několik dějových linií (příběh Iásóna, Médey a jejich synů; příběh Merlina a Niiv – Vivien; příběh keltského náčelníka Urthy, jehož zradili družiníci a díky tomu byla jeho země vypleněna), je plný mystiky (severská bohyně Mielikki, jejíž duch je uvězněn v lodi Argó, aby mohla znovu vyplout; Země duchů, kde se Urtha setkává se svými zavražděnými dětmi) a všechno je to rámováno pozvolna se vynořující legendou o původu samotného Merlina, která všechny tyto dějové linie patrně nakonec spojí do jednoho celku.
Konec je otevřený, román tvoří pouze první část Merlinova kodexu, druhý díl zatím ještě nevyšel ani v Anglii.
Keltika je v Holdstockově bibliografii krokem jinam, který přišel právě včas. Jeho předchozí romány se totiž začaly jeden druhému dost podobat a nepřinášely nic nového. Celkový důraz na mystično, jenž je v Keltice podepřen prostředím a dobou, v níž se román odehrává, je podle mého názoru ku prospěchu věci. Mizí zde totiž problém, jak zase něčím novým ozvláštnit to, co patří k největším kladům Holdstockových knih, totiž propojení současnosti s pravěkými a středověkými archetypy. (V románech Fantom a Dávné ozvěny už to místy nefungovalo.) A zůstává jen příběh, spletitý a syrový, ze kterého mrazí v zádech, ale od něhož je těžké se odtrhnout.
První kniha Merlinova kodexu je tedy jednoznačným Holdstockovým vítězstvím nad nedostižným stínem románů Les mytág a Lavondyss.
P. S. Ve své recenzi jsem se nezmínil o tradičně skvělém překladu Petra Kotrleho. Činím tak tedy aspoň na závěr. Kéž by podobné štěstí jako Robert Holdstock měli Dan Simmons nebo Iain M. Banks.
Dávám 9,5/10
Keltika – Merlinův kodex I., Holdstock Robert, román, fantasy (Polaris, orig. Celtika, obálka Zdeňka Boušková, překlad Petr Kotrle, 392 stran, brož., 199 Kč, ISBN 80–85911–90–6)