 |
Jaroslav Mostecký je již dobře známý spisovatel především žánru fantasy a jeho jméno je zárukou kvality. Ani tentokrát tomu není jinak. Knihu tvoří tři prolínající se příběhy z různých prostředí, ale se stejným tématem. Snad neprozradím příliš mnoho, když spolu s obálkou knihy řeknu, že ono téma jsou draci a jejich pololidské potomstvo – dračí panenky zrozené z dračích vajec.
Dva příběhy mají za hlavního hrdinu seveřana Briana, levobočka upplandského krále. První z příběhů popisuje Briana jako mladíčka a ve druhé části jako zdatného bojovníka, pokaždé v „Zemi gejzírů“ při boji se skřety o dračí vejce.
Druhý z Brianových příběhů se odehrává ve Španělsku za dob válek s Maury. Brian je již postarší muž a hlavní roli přejímá Jimeno Arista, španělský šlechtic, a jeho neobvyklá dcera.
Oběma historickými příběhy prolíná krátká historie přátelství slepého překladatele Brianových příběhů a jeho tajemné čínské návštěvnice. V jejich rozhovorech se čtenář dozvídá, jak zařadit draky, dračí panenky a skřety do obecně uznávané historie světa.
Po dlouhé době lze konečně narazit na originální fantasy. I když jde celou dobu o draky, tak se tato vousatá kulisa mnoha komerčních fantasy objevuje v nečekané podobě dračích panenek, jinak zvaných dáblovy dcery. Tato neobvyklá stvoření rozhodně nemají s draky společný vzhled a jsme tudíž ušetřeni stokrát omletých bojů nebo přátelství s okřídlenými plazy.
Originální je rovněž zasazení jednoho z příběhů do oblasti dnešního Španělska v době válek křesťanů a Maurů. Snad s výjimkou velkofilmu „Cid“ je tato významná kapitola dějin Evropy u nás neprávem opomíjena. Křesťanské duchovenstvo je mimochodem popsáno tak, že by se jeho představitele slušný člověk ani klackem nedotkl.
Sám název „Země gejzírů“ evokuje představu chladného Islandu a drsných severských válečníků. Představy nebudou v tomto směru zklamány a čtenář si užije množství odťatých údů a rozpolcených lebek.
Skřeti naštěstí nemají nic společného se stejnojmennými Tolkienovými pobratimy, kteří spolu s dlouholukými elfy zaplňují tisíce stránek kdejakého podprůměrného plagiátu. V Mosteckého podání je to svébytný národ s vlastní kulturou i historií.
Hlavní postavy jsou dobře prokresleny, mají své důvody pro jednání a svou psychologickou hloubku. Nejsou to jen loutky zmítané příběhem, jsou to tvůrci příběhu. Nikdo není nesmrtelný, nezranitelný ani nedotknutelný. Lidé umírají, ztrácejí své blízké konají někdy promyšleně a někdy zase emocionálně. Nikdo (s výjimkou duchovních) není vysloveně kladný ani vysloveně záporný. Stejně tak žádný z příběhů nekončí vysloveně dobře nebo vysloveně špatně.
Děj má spád, graduje na správných místech a každý příběh je jiný. Příběh z drsného severu je plný drsných řečí, krve a hlubokých vášní. Na teplém jihu se také umírá, ale příběh je klidnější a více prostoru je věnováno propracované psychologii hrdinů. Příběh ze současnosti je jen zajímavým rámcem pro výrazně delší děje odehrávající se v historii. Přesto i ten by samostatně vystačil na zdařilou povídku.
Redakční práce nebyla úplně bez chyby, ale pořád se drží v mezích snesitelnosti. Oproti některým paskvilům je to přímo vzor dokonalosti.
Jak samotný obrázek, tak i celé zpracování obálky mohu pouze pochválit. Obojí se skvěle vydařilo.
Souhrnem tedy máme před sebou výbornou a konečně po dlouhé době i originální fantasy, které v podstatě téměř není co vytknout. Jen houšť a větší kapky!
Ďáblovy dcery, Mostecký, Jaroslav, fantasy (Poutník, obálka Larry Elmore, 316 stran, brož., 159 Kč, ISBN 80–85892–54–5)