Conan. Třetí krok do hlubin.

Fielder Jeremy

Hei! Aa Shoggoth Nga'i! Tekeli-li! Tekeli-li! Nejtemnější dobrodružství barbara Conana začíná nenápadnou hlídkou u ztrácející se princezny a končí ve strašlivém městě Starých na Planině Leng pod horou Kadath, kde bohové tančí svůj tanec. Končí tam, kam se ještě žádný člověk moderní doby nedostal – v místech jižnějších než Jižní pól.

Lovecraftův mýtus Cthulhu je stále živý a stále se nalézají další a další následovníci mistra fantaskna. Spojit snový svět nezměrných tajemství s Conanem je zdánlivě nemožné, ale není to až tak velký problém. Stačí vzpomenout na temného hrdinu Elrika z Melniboné, jehož celá dobrodružství se odehrávala mimo běžný svět a Perla dokonce ve snu. Conanova dobrodružství také nezávisejí na světě, ve kterém se odehrávají a všude lze nalézt ztracená města a podivné stavby staré již v dobách, kdy předchůdci člověka teprve vylézali z moře.

Hlídka u princezny vypadá jako běžný úkol, ale rychle se mění v boj o holý život v bludišti Starých zamořeném Lovecraftovými hrůzami včetně hvězdicohlavého Starého a děsivého Mi-Go, který je velmi daleko od sídla bytostí svého rodu v Himeliánách. A celému panoptiku dělá principála zlověstný Prokletý žrec Rávana toužící ovládnout hrůzy, před kterými prchli i Staří. Shoggoth, beztvarou masu.

O záchranu princezny se nesnaží jen Conan, ale partnera mu dělá jakýsi ninja s magickými znalostmi. Do všeho se zaplete ještě Mi-Go, kterého žrec držel v zajetí a ten nyní touží po věznitelově krvi. A tímto prvním krokem do hlubiny začíná honička za žrecem, která skončí až v prokletém Lengu.

V průběhu knihy se seznámíme s mnoha obvyklými kulisami Howardova Conanovského světa, ale také se stavbami a stvůrami světa Lovecraftova, „který tu byl, když svět byl ještě mladý“. A barbar se přece nebojí ničeho, co lze rozetnout mečem. Bohužel v Lovecraftově světě se nachází velmi mnoho stvoření, která mečem rozetnout nelze. A tohle je asi jeden z největších záporů knihy – příliš často je Conan jen gorilou té pravé, magické síly. Příliš často je situace jen v rukou mágů a barbar je zcela mimo hru. Zvláště cesta magickou podmořskou lodí, se dvěma mágy a navíc vedoucí do boje se třetím, to už je trošku přehnané.

Přes to všechno je hrdina pořád mnohem blíže Howardovu originálu než většina ostatních epigonů. Conan je konečně pro jednou pravý barbar z původních povídek, spoléhající na sílu paží, přímý útok a nenávidící magii. Žádný změkčilý rytíř s hlubokou křesťanskou morálkou plánující strategické varianty. Mnohdy se však bohužel bez magie neobejde.

I přes některé nedostatky je román výborně napsán, je logický (v rámci možností) a slušně zapadá do tradic Howardovských i Lovecraftovských. Rovněž postavy jednají asi tak, jak by se od nich dalo čekat.

Horší je to s technickou kvalitou knihy. Na obálce je jakási psovitá zrůda, u které mne nepřestává pronásledovat pocit, že ji nevidím poprvé. Budiž, zrůd je v knize plno. Také nevím, jestli tisk až ke kraji obálky je umělecký úmysl, ale vypadá to nepěkně.

„Vdovy“ a „sirotci“ jsou ovšem školáckou typografickou chybou (např. strany 23–24, 29–30). Také kvalita tisku je přinejmenším mizerná a zvláště u odstavců psaných kurzívou je někdy až na hraně čitelnosti. I u normálního textu je někdy třeba si interpunkční znaménka spíše domýšlet než vidět. Chybu jsem nalezl u všech tří exemplářů, na které jsem narazil a mám tedy obavy, že to nebude záležitost jednoho zmetku.

Celkově tedy máme poněkud neobvyklý, přesto velmi dobrý román, který však kazí mizerné zpracování. Se sedmi body z deseti se řadí k nejlepším posthowardovským Conanům, které znám.


12. marca 2001
Piter