 |
Seriál o Budúcnosti vesmírnych letov končí. Na tú naozajstnú, reálnu budúcnosť si budeme musieť postupne počkať…
Pre prípadných hlbších záujemcov o túto problematiku, sú v závere uvedené všetky zdroje, z ktorých autor tohoto seriálu, Michal Křenek, čerpal.
Závěr
Co tedy můžeme od budoucnosti vesmírných letů očekávat? Který z pohonných systémů najde nejširší uplatnění? Zde v závěru své práce se pokusím nastínit jednu z možných alternativ, jak by budoucnost vesmírných letů mohla podle mě vypadat.
V nejbližší budoucnosti půjde pořád hlavně o lety prováděné v blízkém okolí naší planety. Svědčí o tom například výstavba Mezinárodní Vesmírné Stanice. Zde nepočítám s širším využitím pokročilých pohonných systémů. Jediné, co by se podle mě mohlo uplatnit, by byl MAGLEV, který by umožnil zlevnit starty raketoplánů a vynášení nákladů na oběžnou dráhu. V případě vynášení menších satelitů by se mohly uplatnit i atmosférické laserové pohonné systémy. Objeví se také další automatizované mise. Ať už to budou lety sond směřujících k Marsu nebo i k vnějším planetám naší Sluneční soustavy, v každém případě se zde uplatní solární elektrické pohonné systémy. Nejvýhodněji se v tomto směru dnes jeví elektrostatické iontové pohonné systémy (a to nejspíše elektronový iontový pohon využitý už na sondě Deep Space One).
V o něco vzdálenější budoucnosti (osobně si myslím, že tak do 25 až 50 let) můžeme očekávat i misi na Mars s lidskou posádkou. V tomto případě vidím jasného kandidáta na pohonný systém – byl by jím elektromagnetický pohon VASIMR a energii by získával z malého jaderného reaktoru. Někdy v této době (ale spíše později) by mohlo dojít i k zřízení vědecké výzkumné základny na Měsíci. K pohonu vesmírných lodí směřujících k základně na Měsíci a nazpět by mohl být používán také VASIMR, ale cenově by bylo zřejmě výhodnější použití některého ze solárních nebo laserových dálkových pohonných systémů. Někdy v této době by mohlo dojít i k první dálkové automatické misi. Mohlo by jít o sondu s výkonnými, ale úspornými elektrostatickými nebo elektromagnetickými pohonnými systémy, kterým by energii dodával jaderný reaktor. Sonda by mohla sloužit k průzkumu Oortova mračna a Kuiperových pásů na samých hranicích Sluneční soustavy.
V ještě vzdálenější budoucnosti (tak 50 – 100 let) počítám s nástupem termonukleárních pohonných systémů. Od toho okamžiku by byl průzkum Sluneční soustavy velmi zjednodušen, i když termonukleární vesmírné lodě by byly velmi velké a tudíž i drahé. Mohla by být zřízena stálá kolonie na Marsu i na Měsíci. Zřejmě by mohlo dojít i k průzkumným letům k jupiterových měsícům s lidskou posádkou a na některých z nich by nebylo vyloučeno ani zřízení vědeckých základen. Pokud by došlo k rapidnímu zefektivnění procesu výroby a skladování antihmoty, začaly by si anihilační pohonné systémy s termonukleárními pohonnými systémy konkurovat. Je zřejmé, že by uspěl ten systém pohonu, který by byl levnější (výkonově jsou si totiž ve většině případů vcelku podobné). Osobně si myslím, že by to i vzhledem k bezpečnosti provozu takových lodí byly spíše termonukleární pohonné systémy.
Za 100 – 200 let by mohla být realizována i dlouhodobá mise k Proximě Centauri, naší nejbližší sousední hvězdě. K tomu by muselo být využito buď gigantických lodí s termonukleárním pohonem (nejlépe s Bussardovými kolektory k získávání paliva z okolního vesmíru) nebo velkých (ale snad menších než v případě termonukleárního pohonu) lodí s anihilačním pohonem (vyhovují pouze ty s přímým využitím produktů anihilace – tedy s paprskovým jádrem). Možným konceptem jsou také laserové plachetnice, ale ty podle mě vypadají ještě více nereálně. Osobně se k takové dlouholeté mezihvězdné misi stavím dosti skepticky. Dál už je budoucnost vesmírných letů velkým otazníkem.
V hodně vzdálené budoucnosti se snad lidstvo dočká průlomu ve fyzice, který mu umožní mnohem méně omezený průzkum vesmíru. V případě podsvětelného pohonu by reaktivní motory mohly být nahrazeny gravitačními motory (ať už by využívaly kteréhokoliv z nám známých, či prozatím ještě neznámých principů) nevyžadujícími žádné palivo. Snad také dojde k tomu, že lidstvo bude schopno vyrábět energii z vakua, které se stane neomezeným zdrojem jak pro Zemi, tak pro vesmírné lodě. Vrcholem všeho by bylo vynalezení nadsvětelného pohonu – ať už by šlo o warpový pohon, červí díry, nebo nějaký pro nás zatím zcela neznámý koncept.
Toto vše jsou ovšem zatím jen spekulace. Ač jsem osobně pevně přesvědčen, že budoucnosti vesmírných letů, jak je nám nastiňována v nejrůznějších vědeckofantastických příbězích se lidstvo jednou dočká, neznamená to, že tomu tak musí skutečně být. Je také možné, že lidstvo zůstane navždy omezeno hranicemi naší Sluneční soustavy, případně nejbližších sousedních hvězd. Až budoucnost ukáže, jak tomu bude doopravdy.
Michal Křenek http://mikos.ic.cz m.krenek@volny.cz
Seznam použitých pramenů a literatury
Internet:
http://www.nasa.gov Oficiální stránky NASA
http://sec353.jpl.nasa.gov/apc/ NASA \„Advanced Propulsion Concepts\“
http://www.lerc.nasa.gov/…pao/warp.htm NASA \„Warp Drive, When?\“
http://vectorsite.tripod.com/taadvsp.html Advanced Space Rocket Propulsion Systems
http://vectorsite.tripod.com/tastars.html Interstellar Flight
http://staff.vscht.cz/…ics/FTL.html Is Faster Than Light Travel or Communication Possible?
http://www.islandone.org/…ubierre.html SpaceTime Hypersurfing
http://www.dd.chalmers.se/…o/sidan2.htm Wormholes and Time Machines
http://www.socorro.demon.co.uk/gunter.htm Quantum Tunneling
http://info.uibk.ac.at/…t/index.html Quantum Teleportation