\„Jedni o mně říkají, že jsem \“výrazná postava moderní české sci-fi, jejíž dílo se vyznačuje akcí, naturalismem a postmoderními postupy\„, druzí, že jsem \“rasistický sociopat, a kdo bude číst ty jeho výplody, bude exkomunikován z Greenpeace\„ – po příští knížce aspiruju na Satana.\“
Tak takto v krátkosti charakterizuje sám seba \„divoký a zlý\“ Jiří Kulhánek. Tridsaťpäťročný český autor, ktorému v roku 1995 vyšla jeho prvotina Vládci strachu a odvtedy sa jeho tvorba radí vo fantastike medzi absolútne bestsellery. Dodnes mu vyšlo ďalších osem kníh – dve v sérii Cesta krve, štyri zo série Divocí a zlí a naposledy rozvíril prach na poličkách kníhkupectiev knihou Noční klub. Jednotka vyšla v minulom roku a o dvojku sa trhajú Kulhánkovi fanúšikovia práve teraz…
Noční klub II dorazil už aj na Slovensko a jeho autor sa v bratislavskom kníhkupectve Brloh predstaví aj osobne – v utorok 29. apríla o 18,00 h. na autogramiáde. Ako predkrm vám ponúkame krátke interview. Na ďalšie otázky vám určite odpovie Kulhánek osobne, ak samozrejme prídete.
Noční klub je ďalšou knihou z drsného \„kulhánkovského\“ sveta, známeho už aj z Divokých a zlých a hlavne z Vládcov strachu. Prečo si sa rozhodol k tomuto svetu vrátiť a chystáš niečo ďalšie v podobnom štýle? Mám pocit, že jsem se nevrátil, protože jsem neodešel (možná malinko odbočil, ale neodešel) – a něco dalšího v podobném stylu? Asi ne hned a asi ne přímo z \„drsného kulhánkovského sveta\“, ale asi ano. Možná. Určitě. Pravděpodobně.
Si najpredávanejší český sci-fi autor. Prejavuje sa to nejako špecificky? Dostávaš stovky ďakovných listov, alebo búchajú ti fanynky na dvere? A vôbec – vyžiješ z písania, alebo sa musíš živiť aj niečím iným? Jasně, projevuje se to naprosto specificky: když se v obchodním domě rozpomínám, v kterém jogurtu byly posledně živé kultury tak živé, že mi málem ukously lžičku, začnou se mne (obvykle nějací hipizáci) vyptávat na povídky, které jsem možná napsal, ale které si vůbec nepamatuju, takže v rozrušení zase koupím vzorek paličkovice nachové místo jogurtu. A děkovné dopisy? Adresu bedlivě tajím. A fanynky? Ty se tak maximalně buchají do hlavy.
A přestože mně to samotného překvapuje, psaním se uživím, a to docela v pohodě.
Tvoji čitatelia si už zvykli na typické znaky tvojich próz – \„ich forma\“, drsný humor, hektolitre krvi. Nemieniš nás prekvapiť niečím úplne novým? Napríklad nejakou epickou fantasy alebo romantickým príbehom? Čo vravíš na hlasy zmäkčilých kritikov, že nebyť toho násilia, nevedel by si napísať solídny príbeh? Tohle je zajímavá otázka, protože přesně vyhmátla blízkou budoucnost – nebude to sice epická fantasy ani romantický příběh (ty ostatně píšu pořád, ne?), ale bude to něco tak nečekaného, že se fanynky přestanou buchat do hlavy a začnou hlavou buchat do podlahy.
Kritici mají samozřejmě pravdu – bez násilí nedokážu vyplnit ani daňové přiznání.